Léto 1965, Gainesville na Floridě. Hráči univerzitního fotbalového týmu Florida Gators ztrácejí během zápasu v horku několik kilogramů a ve druhém poločase jim dochází síly. Asistent trenéra se zeptá místního lékaře Roberta Cadea, proč hráči po zápase téměř nemočí. Cade s kolegy rozebere jejich pot, smíchá vodu, sůl, cukr, draslík a citronovou šťávu a vznikne nápoj, který chutnal příšerně. Tým ale začal vyhrávat. Tak se zrodil první moderní sportovní nápoj.
Floridský příběh je ale jen poslední kapitolou. Elektrolyty provázejí lidstvo od pravěku, jen jsme jim dlouho říkali jednoduše sůl. Pojďme se podívat, jak se z nejcennější suroviny starověku staly elektrolyty v prášku i v lahvi.
Sůl: první elektrolyt v historii lidstva
V rakouském Hallstattu se sůl těží přes sedm tisíc let a místní doly patří k nejstarším na světě. Polská Vělička byla po staletí zdrojem bohatství polských králů. Římané stavěli Via Salaria, solnou cestu do Říma, a podle oblíbeného výkladu od soli pochází i slovo salár, tedy plat.
Česká stopa vede přes Zlatou stezku. Středověká obchodní cesta z bavorského Pasova do Prachatic přivážela do Čech sůl na hřbetech koní. Prachatice z obchodu se solí zbohatly natolik, že se jim dodnes říká solné město. A v roce 1930 vedl Mahátma Gándhí solný pochod proti britské dani ze soli, který se stal symbolem indického boje za nezávislost.
Proč byla sůl tak cenná? Kromě konzervace potravin je to zdroj sodíku a chloridu, dvou hlavních elektrolytů lidského těla. Bez nich neproběhne jediný nervový vzruch ani svalový stah.
Co jsou elektrolyty
Elektrolyty jsou minerály, které se ve vodě rozpadají na elektricky nabité částice, ionty. Proto se elektrolytovým nápojům říká také iontové. Tělo je potřebuje k udržení rovnováhy tekutin, přenosu nervových signálů a práci svalů.
| Elektrolyt | Hlavní role | Ztráty potem (orientačně na litr) |
|---|---|---|
| Sodík | rovnováha tekutin, nervové vzruchy | zhruba 400 až 1800 mg |
| Chlorid | rovnováha tekutin, trávení | zhruba 500 až 2000 mg |
| Draslík | činnost svalů a nervů | zhruba 150 až 300 mg |
| Hořčík | činnost svalů, energetický metabolismus | desítky mg |
| Vápník | svalový stah, srážení krve | desítky mg |
Rozdíly mezi lidmi jsou obrovské. Někdo je „slaný svetr" a na tričku mu po tréninku zůstávají bílé mapy soli, jiný ztrácí sodíku jen málo. Záleží na genetice, aklimatizaci na horko i na stravě.
Objev, který zachránil miliony životů
Klíč k moderním elektrolytovým nápojům nenašli sportovní vědci, ale lékaři bojující s cholerou. Tato nemoc zabíjí extrémní ztrátou vody a solí průjmem. V roce 1960 popsal biochemik Robert Crane mechanismus, kterým střevo vstřebává sodík společně s glukózou. Kde jde glukóza a sodík, tam jde i voda.
Na tomto principu vznikl orální rehydratační roztok, obyčejná směs vody, soli a cukru. Během války o nezávislost Bangladéše v roce 1971 jím indický lékař Dilip Mahalanabis zachránil tisíce uprchlíků v táborech, kde chyběly infuze. Lékařský časopis The Lancet ho v roce 1978 označil za možná nejdůležitější lékařský pokrok 20. století.
Stejný princip dnes stojí za každým kvalitním sportovním nápojem. Proto mnoho z nich obsahuje kromě minerálů i malé množství sacharidů.
Hypotonický, izotonický, hypertonický
Tyto pojmy popisují koncentraci rozpuštěných látek v nápoji v porovnání s krví. Na ní závisí, jak rychle nápoj opustí žaludek a vstřebá se.
Jak se vyrábí elektrolytový nápoj
Elektrolytový nápoj je přesná receptura, ne náhodná směs minerálů. Výrobce volí nejen množství, ale i chemickou formu každého minerálu.
- Sodík se dodává jako chlorid sodný nebo citrát sodný. Citrát je chuťově jemnější než čistá sůl.
- Draslík nejčastěji jako citrát draselný nebo chlorid draselný.
- Hořčík ve formě citrátu, laktátu nebo bisglycinátu. Organické formy bývají lépe snášené než levný oxid hořečnatý.
- Sacharidy jako glukóza, maltodextrin nebo fruktóza podle toho, zda má nápoj sloužit k hydrataci, nebo i jako zdroj energie.
- Kyseliny a aroma dodávají chuť. Ta je důležitější, než se zdá, protože nápoj, který chutná, sportovec opravdu vypije.
Nejnáročnější je rovnoměrné promíchání. Minerály tvoří jen malé procento hmotnosti, a přesto musí být v každé dávce stejné množství. Tekuté koncentráty se ředí vodou, práškové verze se míchají v šejkru nebo bidonu.
Jak vybrat elektrolytový nápoj
- Sodík na dávku: je to nejdůležitější číslo na etiketě. Nápoj, který slibuje „ionty", ale obsahuje jen pár desítek miligramů sodíku, ztráty potem nepokryje.
- Cukr: běžné limonády s nápisem „sport" mohou být hlavně slazená voda. Při krátkém tréninku sacharidy nepotřebujete, při vytrvalostním výkonu nad hodinu naopak pomáhají.
- Forma hořčíku: hledejte organické sloučeniny.
- Tonicita: pro rychlou hydrataci při pocení volte hypotonický nebo izotonický nápoj.
- Chuť: vyzkoušejte víc variant, například Ionix mojito, Ionix jahoda nebo Ionix pomeranč.
Mýty
„Stačí minerálka." České minerálky se od sebe obrovsky liší. Některé obsahují hodně hořčíku, jiné hodně sodíku a některé jsou tak mineralizované, že by se neměly pít ve velkém denně. Při hodinách pocení jde navíc o poměr minerálů, ne jen o jejich přítomnost.
„Čím víc vody, tím líp." Při Bostonském maratonu v roce 2002 měla podle studie publikované v New England Journal of Medicine zhruba osmina běžců v cíli nízkou hladinu sodíku v krvi. Hlavní příčinou bylo pití velkého množství samotné vody. Pít je důležité, ale s rozumem a s ohledem na sodík.
Skladování
Práškové elektrolyty skladujte v suchu a dobře uzavřené, protože soli i cukry přitahují vlhkost. Otevřený tekutý koncentrát skladujte podle pokynů na etiketě. Namíchaný nápoj vypijte během dne.
Co elektrolyty dělají pro tělo
Pro elektrolytové nápoje platí v EU tato schválená tvrzení: sacharidovo-elektrolytové roztoky přispívají k udržení vytrvalostního výkonu při dlouhotrvajícím vytrvalostním cvičení a zlepšují vstřebávání vody během fyzické aktivity. Tvrzení se vztahují na roztoky, které splňují přesně stanovené složení. Dále platí, že draslík přispívá k normální činnosti svalů a hořčík přispívá k elektrolytické rovnováze a ke snížení míry únavy a vyčerpání.
Elektrolyty dávají smysl při tréninku delším než hodinu, v horku, při vysoké intenzitě nebo když se hodně potíte. Hodí se pro běh, cyklistiku i halové sporty. Pokud vás při výkonu trápí svalové křeče, podívejte se do sekce proti křečím, celou nabídku pak najdete v kategorii energie a hydratace.
Lidé s vysokým krevním tlakem, onemocněním ledvin nebo srdce a ti, kdo mají omezený příjem soli, by se měli o užívání elektrolytů poradit s lékařem.
Zajímavosti, které o elektrolytech možná nevíte
- Gatorade nese jméno týmu Gators, tedy aligátorů. Floridská univerzita z licence vydělala stovky milionů dolarů.
- Pot je slanější na začátku sezóny. S aklimatizací na horko se tělo naučí sodík šetřit.
- Lidské tělo obsahuje zhruba 250 gramů soli, tedy asi tři slánky.
- Kokosová voda obsahuje hodně draslíku, ale málo sodíku. Jako sportovní nápoj při velkém pocení tak sama o sobě nestačí.
- Slovo „elektrolyt" zavedl Michael Faraday v 30. letech 19. století při svých pokusech s elektřinou.
Závěr: od solné stezky k láhvi na tréninku
Sůl kdysi vozili koně po Zlaté stezce, lékaři s ní zachraňovali životy při cholerových epidemiích a jeden floridský doktor z ní namíchal nápoj pro unavené hráče. Dnes víme, že hydratace není jen o vodě. Jde o správný poměr sodíku, draslíku, hořčíku a případně sacharidů.
Až budete příště sahat po láhvi, podívejte se na etiketu, ne jen na barvu nápoje. Dobrý elektrolytový nápoj je nenápadný, ale v hodině tréninku v horku pozná tělo rozdíl.
1000 ml, ananas‑mango
1000 ml, mojito
1000 ml, jahoda
1000 ml, pomeranč
1000 ml, višeň
Doplněk stravy není náhradou pestré a vyvážené stravy a zdravého životního stylu. Dodržujte doporučené ředění a dávkování uvedené na obalu.