Kdo v lednu projde ulicemi Sevilly, šlape po pomerančích. Ve městě roste přes čtyřicet tisíc pomerančovníků a jejich oranžové plody padají přímo na dlažbu. Místní je přesto nejedí. Sevillské pomeranče jsou tak hořké a kyselé, že se syrové jíst nedají. Většina úrody proto každou zimu odplouvá do Británie, kde se z ní vaří tradiční marmeláda. A část končí ještě jinde, než byste čekali: v kapslích spalovačů tuků.
Hořký pomeranč a grapefruit mají hodně společného. Oba jsou kříženci, oba vznikli bez zásahu šlechtitelů, oba chutnají nahořkle a oba obsahují látky, které dnes zkoumá sportovní výživa. Hořký pomeranč je zdrojem synefrinu, grapefruit dodává naringin. Pojďme se podívat, jak se dva „nejedlé“ citrusy dostaly z asijských hor a karibských plantáží až do moderních doplňků.
Odkud hořký pomeranč pochází
Pomerančovník hořký (Citrus aurantium) vznikl zkřížením dvou prapůvodních citrusů, pomela a mandarinky. Jeho domovem jsou podhůří Himálaje, jižní Čína a severovýchodní Indie. Odtud ho obchodníci přenesli do Persie a Arabové ho rozšířili po celém Středomoří. Do Španělska dorazil s Maury zhruba v 10. století a v Andalusii se mu zalíbilo natolik, že se stal symbolem celého regionu.
Sladký pomeranč přišel do Evropy až o několik století později, díky portugalským a janovským obchodníkům. Do té doby znali Evropané pomeranč jen jako hořký plod do kuchyně, lékárny a parfumerie. Proto se ve staré češtině i jinde v Evropě mluvilo o „pomeranči“ jako o něčem výrazně aromatickém, ne nutně sladkém.
Strom, ze kterého se využije všechno
Hořký pomeranč je jednou z mála rostlin, u které lidé využívají opravdu každou část. Z kůry plodů se lisuje aromatický olej a vyrábějí likéry jako Cointreau nebo Grand Marnier. Z bílých květů se destiluje neroli, jedna z nejdražších vonných silic světa. Jméno nese podle italské kněžny z Nerola, která si v 17. století touto vůní parfémovala rukavice. Z listů a mladých větviček vzniká olej petitgrain. A ze sušených nezralých plodů se vyrábí extrakt bohatý na synefrin.
Grapefruit: zakázané ovoce z Barbadosu
Grapefruit je na rozdíl od hořkého pomeranče překvapivě mladý. Vznikl samovolně na ostrově Barbados v Karibiku, kde se v 18. století náhodou zkřížilo pomelo se sladkým pomerančem. Obě rostliny tam přivezli evropští mořeplavci a nový kříženec vyrostl sám, bez lidské pomoci. Velšský přírodovědec Griffith Hughes ho v roce 1750 popsal jako „zakázané ovoce“ Barbadosu.
Jméno grapefruit, tedy „hroznové ovoce“, dostal podle toho, jak plody visí na stromě v trsech, podobně jako hrozny. Na Floridu se dostal v 19. století a právě tam se z něj stala světová plodina. V roce 1929 našel pěstitel v Texasu na stromě větev s červenou dužinou. Z této náhodné mutace vznikla odrůda Ruby Red a s ní celá rodina růžových a červených grapefruitů.
Jak a kde se citrusy pěstují
Citrusy jsou subtropické stromy. Potřebují hodně slunce, teplé léto, mírnou zimu a dobře propustnou půdu, ve které nestojí voda. Hořký pomeranč je ze všech pěstovaných citrusů nejodolnější. Snese chladnější noci i horší půdu, a proto se po staletí používal jako podnož, na kterou se roubovaly jemnější sladké pomeranče a citrony.
Grapefruit je náročnější. Nejlépe roste v horkém a vlhkém klimatu, kde má dostatek vody. Zajímavé je, že na barvu i chuť má zásadní vliv teplota. Červené grapefruity získávají barvu díky lykopenu, stejnému barvivu jako rajčata, a ten se nejvíc tvoří v horku. Stejná odrůda proto bývá v Texasu sytě červená a ve chladnějších oblastech jen růžová.
| Oblast | Citrus | Charakter |
|---|---|---|
| Španělsko, Andalusie | Hořký pomeranč (Sevilla) | Silná, aromatická kůra, výrazná hořkost, ideální na marmeládu |
| Itálie, Sicílie | Hořký pomeranč, citrusy na oleje | Velmi voňavá kůra díky velkým rozdílům mezi denní a noční teplotou |
| Maroko a Tunisko | Hořký pomeranč | Pěstování hlavně kvůli květům na neroli a pomerančovou vodu |
| USA, Florida | Grapefruit | Vlhké horko, tenčí slupka, hodně šťávy |
| USA, Texas | Červený grapefruit | Sytě červená dužina, sladší chuť |
| Čína, Jižní Afrika, Izrael | Grapefruit, pomelo | Velcí exportéři, plody cestují do Evropy v zimních měsících |
Proč na původu záleží
Terroir se u citrusů projevuje hlavně na kůře. Ve středomořském klimatu s chladnějšími nocemi je slupka silnější a obsahuje víc aromatických olejů. Proto se nejvoňavější kůra pro likéry a parfémy tradičně kupuje ze Sicílie, Španělska nebo Karibiku. V tropech plody rychleji dozrávají a mají víc šťávy, ale slabší vůni. U grapefruitu platí, že horké oblasti dávají sladší a barevnější plody, chladnější oblasti kyselejší a světlejší.
Sklizeň a zpracování
Citrusy se sklízejí ručně. Sběrači plody ustřihávají nůžkami těsně u stopky, aby nepoškodili slupku. Každé škrábnutí je vstupní branou pro plísně. Na rozdíl od banánů nebo avokáda citrusy po sklizni nedozrávají. Jak je plod utržen, tak zůstane. Proto se vyplatí čekat na plnou zralost přímo na stromě.
Sevillské pomeranče se sklízejí od prosince do února. Leden je v Británii tradičně „marmeládovou sezónou“, kdy přicházejí čerstvé zásilky a domácnosti vaří zásoby na celý rok. Pro výrobu extraktů se ale sbírají jiné plody. Synefrinu je nejvíc v malých, nezralých pomerančích, které stromy samy shazují na začátku léta. Ty se sbírají, krájí a suší. V tradiční čínské medicíně se tomuto sušenému materiálu říká zhi shi a používá se stovky let.
Od sušeného plodu ke kapsli
Sušené nezralé plody se melou a z prášku se extrakcí získávají účinné látky. Výsledný extrakt se standardizuje, tedy upraví tak, aby obsahoval přesně stanovený podíl synefrinu. Díky tomu má každá dávka stejné množství účinné látky. Podobně se z kůry a dužiny grapefruitu získává naringin, flavonoid zodpovědný za typickou hořkost. Kvalita extraktu závisí na surovině, metodě extrakce a hlavně na tom, zda výrobce uvádí obsah účinné látky v miligramech.
Synefrin a naringin: co dělají v těle
Synefrin je přírodní látka chemicky podobná látkám, které tělo samo využívá při reakci na zátěž. Začal se ve větší míře používat ve spalovačích poté, co byla v USA v roce 2004 zakázána efedra. Studie u lidí naznačují, že synefrin může mírně zvýšit klidový energetický výdej, zvlášť v kombinaci s kofeinem. Efekt je ale malý a neznamená, že tuk zmizí sám. Pro synefrin ani naringin neexistuje v EU schválené zdravotní tvrzení.
Naringin je flavonoid, kterému grapefruit vděčí za hořkou chuť. Laboratorní studie ho spojují s antioxidačními vlastnostmi a zkoumá se jeho vliv na metabolismus tuků. U lidí jsou data zatím omezená. Ve spalovačích se kombinuje se synefrinem, protože některé výzkumy naznačují, že dvojice spolu funguje lépe.
Ve spalovači Thermogenic Extreme najdete 20 mg synefrinu z hořkého pomeranče a 600 mg naringinu z grapefruitu, doplněné kofeinem, zeleným čajem a zázvorem. Pro začátek je mírnější Thermogenic Active se stejnou dávkou synefrinu. Oba najdete v kategorii spalovače, kompletní sestavu pak v balíčku Spalování tuků.
Synefrin a kofein nejsou vhodné pro děti, těhotné a kojící ženy, pro lidi s onemocněním srdce, vysokým krevním tlakem nebo poruchami štítné žlázy. Pokud užíváte léky, poraďte se před užíváním s lékařem. Grapefruit a jeho výtažky mohou ovlivnit účinek řady léků.
Citrusy na talíři: co skutečně obsahují
Celé plody nabízejí víc než jednu účinnou látku. Grapefruit i pomeranč jsou zdrojem vitamínu C, vlákniny pektinu, draslíku a flavonoidů, jako je hesperidin a naringin. Půlka grapefruitu pokryje velkou část denní potřeby vitamínu C. Vitamín C přispívá k normální funkci imunitního systému a ke snížení míry únavy a vyčerpání. Kdo chce mít jeho příjem pod kontrolou i v zimě, může sáhnout po Vitamínu C 1000 mg s extraktem ze šípků z kategorie podpora imunity.
Grapefruitová dieta: mýtus z Hollywoodu
Ve třicátých letech minulého století se v Hollywoodu rozšířila takzvaná grapefruitová dieta. Tvrdilo se, že grapefruit obsahuje enzym, který „spaluje tuk“. Žádný takový enzym neexistuje. Lidé na dietě hubli, protože jedli velmi málo kalorií. Grapefruit má ale přesto smysl: je nízkokalorický, zasytí díky vláknině a vodě a dobře se hodí jako předkrm. Zázrak to ale není.
Jak vybrat kvalitní citrus
- Váha je nejlepší vodítko. Plod, který je na svou velikost těžký, má hodně šťávy. Lehké plody bývají vysušené.
- Slupka má být pevná a lesklá, bez měkkých míst a plísní. Drobné hnědé skvrnky na povrchu kvalitě neškodí.
- Vůně prozradí čerstvost. Když lehce promnete slupku, měla by výrazně zavonět.
- Sevillské pomeranče hledejte v lednu a únoru. Mimo sezónu se v obchodech prakticky nevyskytují.
- Pozor na označení „ošetřeno“. Slupka bývá konzervována a voskována. Pokud chcete kůru použít, kupujte plody s neošetřenou slupkou.
- U doplňků hledejte obsah synefrinu nebo naringinu v miligramech, ne jen „extrakt z hořkého pomeranče“.
Skladování doma
Citrusy vydrží při pokojové teplotě asi týden, v chladničce i tři až čtyři týdny. Nejlépe se jim daří v zásuvce na zeleninu, volně, ne v uzavřeném sáčku. Kůru na pečení můžete nastrouhat do zásoby a zamrazit. Doplňky s extrakty skladujte v suchu, ve tmě a mimo teplo.
Jak citrusy zapadají do sportovního jídelníčku
Pomerančová a citronová chuť je ve sportovní výživě nejoblíbenější. Kyselé citrusové tóny osvěží a dobře maskují minerální chuť elektrolytů. Na delší trénink se hodí Xtreme Electrolyte Sport Drink s příchutí pomeranče, pro rychlou hydrataci hotový Ionix Hypotonic Drink pomeranč. Další varianty najdete v kategorii iontové nápoje.
Pokud je vaším cílem redukce, platí jednoduché pravidlo. Spalovač ani grapefruit nenahradí kalorický deficit, pohyb a spánek. Mohou být pomocníkem, ne základem. Další inspiraci pro chytré hubnutí najdete v sekci zhubnout.
Zajímavosti, které o hořkém pomeranči a grapefruitu možná nevíte
- Marmeláda podle legendy vznikla omylem. Skotská hokynářka Janet Keillerová z Dundee prý v roce 1797 koupila levně náklad hořkých pomerančů z lodi a nevěděla, co s nimi. Uvařila je s cukrem a založila slavnou rodinnou firmu.
- Likér Curaçao pochází z karibského ostrova stejného jména. Španělé tam vysadili pomerančovníky, které v suchém podnebí zplaněly a daly hořké plody. Z jejich kůry se dodnes vyrábí modrý i oranžový likér.
- Grapefruit a léky: v roce 1989 kanadští vědci zkoumali interakci léku na tlak s alkoholem. Aby zamaskovali chuť alkoholu, použili grapefruitovou šťávu. Zjistili, že hladina léku v krvi vyskočila několikanásobně. Tak náhodou objevili jednu z nejznámějších potravinových interakcí.
- Pomeranče ze sevillských ulic sbírá město. Část úrody dnes jde i na výrobu bioplynu, ze kterého se vyrábí elektřina pro městskou čističku vody.
- Neroli byl tak drahý, že se v 17. století nosil jako módní vůně na rukavicích a vějířích šlechty.
Závěr: hořké plody s bohatou historií
Hořký pomeranč putoval z himálajských podhůří přes Persii a arabské zahrady až do andaluských ulic. Grapefruit se narodil náhodou na malém karibském ostrově. Jeden dal světu marmeládu, neroli a slavné likéry, druhý se stal symbolem dietní snídaně. Dnes oba nacházejí místo i ve sportovní výživě, kde synefrin a naringin pomáhají sestavit moderní spalovače.
Ať už si dáte půlku grapefruitu ke snídani, nebo sáhnete po spalovači, berte citrusy jako chytrého pomocníka. Základ zůstává stejný: pohyb, rozumné jídlo a dostatek odpočinku. Přesně v duchu Survival: nejde jen o přežití, ale o to, růst.
120 cps
60 cps
150 tbl
600 g, pomeranč
Doplněk stravy není náhradou pestré a vyvážené stravy a zdravého životního stylu. Nepřekračujte doporučenou denní dávku.